Elektronická evidence versus karusel

Není nakonec mohutná kampaň za EET jen odváděním pozornosti? Jak pokračuje boj proti karuselu? Instatní návod jak získat peníze od státu. 

Vzpomínáte, jak ministr financí počítal miliardové daňové úniky a jak s tím něco musí udělat? Nemusíme vůbec zvyšovat daně. Jen se je musíme naučit vybírat. Prostě to tak bude. Jako příklad, kde stát neumí dělat svojí práci, zmínil karuselové obchody. 

Ty trápí celou Evropskou unii. O jednotlivých metodikách výpočtu daňového úniku z karuselových obchodů by se daly napsat knihy. Přesto hnutí ANO dalo, nebo to tak na veřejnosti minimálně vypadá, přednost problému krácení příjmů u vybraných odvětví. Nejčastěji se zmiňuje pohostinství. Přitom částky unikající na DPH jsou absolutně jiného řádu, než ty v karuselu. 

Jak přistupujete k řešení problému? Nejdřív zjistíte příčinu, definujete okolnosti jejího vzniku a ty opravíte. A když máte problémy dva a čas vyřešit jen jeden, dáte přednost tomu, který vám víc škodí nebo tomu druhému? 

Asi by se našli lidé, kteří zvolí lehčí variantu s úvahou, že lehčí problém = lehčí řešení. Ale snad i ti budou cítit, že priorita by měla být někde jinde.

Co to vlastně ten karuselový podvod je? Je to tak trochu systémová chyba EU v uplatňování společného trhu a daně z přidané hodnoty. I když to asi nelze tak úplně nazvat systémovou chybou. To by ji systém musel generovat po každém „zapnutí“. Ale tady jen někdo nelegálně využívá prostoru pro podvod, který systém jen vytváří, ale v žádném případě nepodporuje.

Takže jste podvodník a rozhodl jste se okrást stát. Musí vás být víc, tedy alespoň papírově. Budete spolupracovat a možná to „otočíte“ několikrát, dokud vám nezačne hořet půda pod nohami.  Právě tento koloběh dal podvodům jméno. Carousel je anglicky kolotoč. 

Rozhodnete se pro čistou formu podvodu a budete všechno dělat jen „JAKO“. Druhou variantou by bylo skutečně s něčím obchodovat, obvykle se volí nějaké rychloobrátkové zboží. Nejčastěji se mluví o mobilních telefonech. V takovém případě počítáte k ziskům i DPH od přímých zákazníků, které už ale nehodláte státu odvést. Jste přece podvodník! Máte nějakou čest.

My se ale přidržíme pouze fiktivního nákupu. Jen dokladově nakoupíte zboží z jiného členského státu. Tahle operace je pro vás oba dva, vzhledem k uplatňování principu zdanění v místě spotřeby, daňově neutrální. Prostě 0,-. Pak vystavíte fakturu na další společnost zapojenou do karuselu, která má už sídlo v tuzemsku. Tento obchod se už musí zatížit sazbou daně platnou v daném státě, který chcete okrást. A protože stát není nikdo, okrádáte všechny jeho obyvatele platící daně. V širším kontextu, pak i ty, kteří neplatí, ale z nějakého důvodu si nárokují státní péči. 

Firma, která od vás zboží fiktivně obdrží, si daň nárokuje u svého finančního úřadu a částku inkasuje na svůj účet. Za normálního stavu věcí vy odevzdáváte svoji DPH, váš zákazník si ji odečítá a odvede daň z prodeje, který samozřejmě nevýšil o svoji marži. Jinak by jeho podnikání nedávalo smysl – ekonomická činnost za účelem zisku. Do státní pokladny tak vlastně doputuje jen rozdíl mezi nárokovanou a vydanou daní. Jen ta část z vaší přidané hodnoty. 

To vy jako podvodník neplánujete. Chcete jen inkasovat. Necháte stát provést operaci vrácení, tu svoji neodvedete. Tuzemská firma, která si DPH nárokovala, zboží nafakturuje zase do jiného členského státu s osvobozením od daně. Správně tušíte, že papír doputuje k zahraničnímu partnerovi v karuselu. Ten nelení a po splnění svého úkolu, vystavení dokladu, posílá neexistující zboží opět k vám a celý kolotoč může začít na novo. 

Tak a toto je složitý sofistikovaný problém, který ministerstvo má řešit. Protože je to ale přece jen komplikovanější a nedá se z toho tak dobře udělat jednoduchý slogan pro všeholid, soustředí se pozornost na EET. Viník je tu alespoň trochu identifikovaný, totiž odvětvím, které navíc nemá ve společnosti vysoký morální kredit. Dá se lépe prodávat. 

Bohužel zatíží všechny, zvýší náklady na výběr, vytvoří jednoho silného dodavatele SW a centralizaci citlivých obchodních informací v rukou mnoho lidí. Tu kampaň, ty prostředky, tu pozornost a úředníky bych raději viděl tam, kde jsou větší úniky, neodkládal bych účinnost JIMu, určitě bych nezaváděl další výjimku v podobě mnoha sazeb daně a určitě bych neotravoval ty, které se o sebe snaží starat sami, bez pomoci státu. 

Nenechal bych je trestat za neschopnost státu, potažmo ministerstva financí. Jít po karuselových podvodech znamená jít po velkých částkách i po velkých podvodnících. Ale jak to můžete chtít po člověku, který považuje za velký úspěch ministra financí snížení ceny dodávaného kancelářského papíru o několik korun.

Ale možná je to ještě horší. Plánuje se brutální zatížení nákladů práce a už se předpokládá, že by se zatajování příjmů mohlo stát existenční nutností. Pak by to bylo opatření naopak geniální.